V motoristické branži je snad jen jediná otázka, která je nad všemi ta poslední a definitivní; kteréauto na světě je to nejlepší? Určitě vás napadnou seriózní ankety jako Auto roku, Evropské auto roku, Světové auto roku atd. Kde většinou porota, složená z vážených novinářů různých automobilových magazínů, vybere vítěze. Tento rok je to emocionálně chladný Volkswagen Golf a všichni z něj máme nesmírnou radost. Třikrát ironicky hurá. V nominovaných byla taktéž zachránkyně dostupných sportovních aut Toyota GT86, ale jak už jsme se po několikáté přesvědčili, pánové z poroty se vyznají v této problematice nejlépe.

My jsme petrolheadi, nadšenci do aut. Neroztajeme při pohledu na nový Golf a ani nám nezačnou nadměrně pracovat potní žlázy z toho, jak úžasně se řídí. Jsme zkrátka jinak smýšlející skupina lidí a někdy jsou mezi námi takoví, kteří se na tuto otázku dívají úplně jiným a velmi zaujatým pohledem. Já mezi ně také patřím. Troufám si totiž tvrdit, že nejlepší auto na světě lze naleznout i jiným, velmi lehkým způsobem a není pouze jediné.

VY MÁTE SE SVÝM AUTEM VZTAH, RÁDI HO ŘÍDÍTE, STRÁVILI JSTE S NÍM ÚŽASNÉ CHVÍLE A ZAVEZLO VÁS TAM, KAM BY SNAD JINÉ AUTO NEDOKÁZALO DOJET.

Mezi námi řidiči je, a určitě někoho takového znáte, hrstka lidí, která bude své auto milovat, i když vlastní sebevětší vrak. Šedá veřejnost bude stále namítat, ať jej prodáte, nebo nedej bože úplně zlikvidujete. Kupte si raději nový Golf, nejlépe na splátky. Autem roku se přece nestalo jen tak pro nic za nic. Určitě musí být skvělé, vždyť to všichni říkají. Blbost. Vy máte se svým autem vztah, rádi ho řídíte, strávili jste s ním úžasné chvíle a zavezlo vás tam, kam by snad jiné auto nedokázalo dojet. Jednoduše mu věříte, a pokud zklame, odpustíte mu to. Znovu a znovu. Právě si totiž uvědomujete, že je to více než jen krabice na čtyřech kolech. Začnete o něm myslet jako o člověku. Je to člen rodiny. Takže, pro vás může být nejlepším autem na světě, klidně už trochu rozkvetlá, Škoda Felicia Combi. Tedy pro vás možná ne, ale pro mne určitě ano. 

(Upozorňuji, že na následujících řádcích budu nekompromisně vysvětlovat proč tomu tak je).

Pokud marketingové oddělení Škody Auto prodávalo Felicii Combi jako prostorný a pohodlný rodinný vůz, při dnešním pohledu na naše “rodinné“ auto by muselo řádně přehodnotit svou prodejní strategii. Dnes mohu s hrdostí zařadit tento skvost do užitkových vozů, ne-li traktorů. Abych situaci vysvětlil, stačí následující: Uveze všechno, projede všechno, dojede všude.

Je to víceúčelové vozidlo, ale rodinu jako celek převáží pouze výjimečně. Určitě se totiž nechcete posadit do absolutně nikdy neuklizeného interiéru. Na vině může být černá díra, která sídlí v zavazadlovém prostoru a všechny psí chlupy a špínu z této části vyplivne v prostoru pro cestující. Popravdě, mezi těmito částmi interiéru není žádný rozdíl. Není to auto, do kterého s radostí usednete v obleku či večerních šatech. – Nevadí, to snad ani nebylo zprvu zamýšleno.

Mokré, zablácené a uslintané psy máte v kufru. Nastoupíte a vaše mokré, zablácené boty dopadnou na chybějící kobereček, který je od dávných časů nezvěstný. Traktor (ne, není to diesel) poslušně nastartuje a můžete vyrazit kamkoliv. Nepřístupné vrchy, zasněžené horské cesty i typicky české rozpadlé silnice. Poradí si se vším. Projelo už více než šest evropských států. Několikrát. Za tu dobu už dostalo pár ran a své šrámy pyšně nosí na své lehce rozkvetlé karoserii. Hodí se přirovnání, že je jako osel. Váš nerozlučný kamarád, který vždy pomůže. Občas je tvrdohlavý, zastaví se (třeba někde v Polsku) a nepokračuje. Chvíli se rozmýšlí, ale když mu zataháte za kabely od řídící jednotky, zase radostně pokračuje k cíli.

Realisticky vzato, je to pouze kus techniky a potřebuje pravidelnou údržbu, které se jí možná nedostává v takové míře, jako je nutné. Jenže pokud jste den co den přesvědčováni, že tohle auto je nesmrtelné a udělá pro vás první – poslední, občas odplivne trochu krve, ale stejně jede dál, musíte ho milovat a za odměnu mu dopřát prohlídku v servisu. Tu a tam se objeví prasklá manžeta, díra ve výfuku, lehký zkrat v elektronice, ale motor jako celek stále drží jako nedobytná pevnost. Žádná závada za celou věčnost. Některé moderní automobilky by se měly učit o houževnatosti a výdrži tohoto směšně spolehlivého motoru.

Tahle 1.3MPI, která v této době už moc živých koní mít nebude, stále ráda předjíždí, točí a nechává se sebou zacházet i velmi hrubě. Není samozřejmě kultivovaná jako současné motory, ale její jednoduchost je v dnešním přetechnizovaném světě tou největší výhodou.

Naučilo mě řídit. Dovezlo mě všude, ať už jsem se k němu choval jakkoli. Nikdy se nezastavilo na okraji silnice a nepokračovalo dál (alespoň se mnou za volantem). Počítadlo najetých kilometrů se zaseklo na 169 789 km, ale podle našich odhadů už má dalších sto tisíc kilometrů za sebou a stále jede.

Takže. Uveze všechno, projede všechno, dojede všude a navždy pro mě, i některé členy mé rodiny, bude zaslouženě tím nejlepším autem na světě. Přísahám, že až jednou přijde jeho čas a nebude mít chuť pokračovat dál, respektive další opravy budou vyžadovat enormní množství peněz, bude silně oplakáno a celý týden budeme držet smutek. Začínáme o něm totiž přemýšlet jako o člověku. Stalo se členem rodiny.

6. srpna 2014 – Můžeme říci, že tímto článkem jsem ocenil ony skoro nadpřirozené schopnosti našeho vozu, poděkoval mu a řekl sbohem, protože dva měsíce poté došlo k zadření motoru. Nějakou dobu jsme zvažovali opravu, koupi nového agregátu, ale nakonec zvítězil mozek nad srdcem. Nutnost vlastnit spolehlivé auto nás donutila koupit novější, prostornější a úspornější polykač kilometrů. A řekněme to narovinu, jezdit Felicií po Evropě už připomíná hollywoodský dobrodružný film. Člen rodiny byl tedy prodán do dobrých rukou se záměrem transplantace srdce a vyhlídky neohroženého života spolehlivého vozu. I hrdinové občas vstávají z mrtvých. Hrdina, kterého naše rodina zasluhuje, ale ne ten, kterého teď potřebuje.

-Daniel Fuglevič-